Nejčastější příčiny

• Zvýšená vlhkost ve zvukovodu - patří k nejčastějším příčinám, většina případů tohoto onemocnění se objevuje v letních měsících, a to v souvislosti s koupáním a delším pobytem ve vodě, proto bývá také označován jako "plavecké ucho". Voda ve zvukovodu představuje živnou půdu pro nebezpečné bakterie a vznik zánětu.
• Porušení kůže zvukovodu - k drobným poraněním kůže ve zvukovodu dochází nejčastěji při snaze o odstranění ušního mazu pomocí vatových tyčinek, čímž dochází ke snadnějšímu průniku choroboplodných zárodků do tkáně a zvyšuje je se pravděpodobnost vzniku zánětu.
• Vrozené vady zevního zvukovodu.
• Narušení kožní bariéry v důsledku dermatologických onemocnění.
• Nadměrná tvorba ušního mazu.

Jak se zánět vnějšího zvukovodu projevuje?

Dominuje intenzivní bolest v oblasti vnějšího zvukovodu, která se stupňuje při tahu za boltec a při žvýkání. Z ucha může vytékat sekret. Obvykle nebývá provázen infekcemi horních cest dýchacích ani teplotami.

Jak odstranit vodu z ucha?

Voda uvnitř zvukovodu představuje ideální prostředí pro bakterie a může způsobit zánět. Aby se eliminovalo riziko vzniku zánětu, je nutné ucho udržovat v suchu, případnou vodu z ucha odstranit, tzn. rozpustit ušní maz a další nečistoty, které mohou bránit odtoku vody z ucha, zbývající vodu naředit a usnadnit tak jejímu vytékání. Toho lze dosáhnout pomocí vhodných ušních kapek s obsahem látek, které zajistí rozpuštění ušního mazu a dokáží na sebe vázat vodu a další nečistoty.

Léčba a prevence

Léčba se odvíjí od původce, který zánět vyvolal. V případě bakteriálních infekcí se přistupuje k lokálnímu ošetření antibiotiky v kombinaci s kortikoidy, provádí se výplachy. Celková antibiotika se nasazují pouze, pokud zánět neustupuje. U mykotických zánětů spočívá léčba v čištění, odsávání a výplachu zvukovodu, lokálně se aplikují antimykotické roztoky nebo masti. Záněty jsou provázeny prudkou bolestí, proto se podávají analgetika.

Prevence tohoto onemocnění spočívá ve správné ušní hygieně.